fajnšmekr

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈfajnʃmɛkr̩]

etymologie

Z německého Feinschmecker, utvořeného z příslovce fein a činitelského substantiva od slovesa schmecken — ochutn(áv)at. Srovnej např. šmakovat a fajnový.

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	fajnšmekr	fajnšmekři
genitiv	fajnšmekra	fajnšmekrů
dativ	fajnšmekru / fajnšmekrovi	fajnšmekrům
akuzativ	fajnšmekra	fajnšmekry
vokativ	fajnšmekře	fajnšmekři
lokál	fajnšmekru / fajnšmekrovi	fajnšmekrech
instrumentál	fajnšmekrem	fajnšmekry

význam

1. (hovorově, expresivně) znalec, labužník; člověk, který má náročné chutě a v požitcích se dobře vyzná

synonyma

1. labužník, gurmán

související

• fajnšmekrovský

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2019-05-15]. Heslo fajnšmekr.