fajnšmekr

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ˈfajnʃmɛkr̩]

etymologie[editovat]

Z německého Feinschmecker, utvořeného z příslovce fein a činitelského substantiva od slovesa schmeckenochutn(áv)at. Srovnej např. šmakovat a fajnový.

podstatné jméno[editovat]

  • rod mužský životný

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ fajnšmekr fajnšmekři
genitiv fajnšmekra fajnšmekrů
dativ fajnšmekru / fajnšmekrovi fajnšmekrům
akuzativ fajnšmekra fajnšmekry
vokativ fajnšmekře fajnšmekři
lokál fajnšmekru / fajnšmekrovi fajnšmekrech
instrumentál fajnšmekrem fajnšmekry

význam[editovat]

  1. (hovorově, expresivně) znalec, labužník; člověk, který náročné chutě a v požitcích se dobře vyzná

synonyma[editovat]

  1. labužník, gurmán

související[editovat]

poznámky[editovat]

  • Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2019-05-15]. Heslo fajnšmekr.