indicare

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

latina[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ˀin.dɪˈkaːrɛ] (klasická restituovaná)

etymologie[editovat]

Odvozeno od substantiva index[1]. Podle jiného výkladu je naopak substantivum index odvozeno od tohoto slovesa, které samotné pak vzniklo přidáním předpony in- k prostému dicāre. Srovnej např. české dedikovat.

sloveso[editovat]

  • 1. konjugace (a-kmeny)
  • tranzitivní'

časování[editovat]

Čas Osoba Aktivum Pasivum
Infinitiv indicāre indicārī
Prézens sg. 1. indicō indicor
2. indicās indicāris
3. indicat indicātur
Prézens pl. 1. indicāmus indicāmur
2. indicātis indicāminī
3. indicant indicantur
Imperativ sg. 2. indicā!
Imperativ pl.. 2. indicāte!
Imperfektum sg. 1. indicābam indicābar
2. indicābās indicābāris
3. indicābat indicābātur
Imperfektum pl. 1. indicābāmus indicābāmur
2. indicābátis indicābāminī
3. indicābant indicābantur
Futurum sg. (první) 1. indicābō indicābor
2. indicābis indicāberis
3. indicābit indicābitur
Futurum pl. (první) 1. indicābimus indicābimur
2. indicābitis indicābiminī
3. indicābunt indicābuntur
Konjunktiv imperfekta sg. 1. indicārem indicārer
2. indicārēs indicārēris
3. indicāret indicārētur
Konjunktiv imperfekta pl. 1. indicārēmus indicārēmur
2. indicārētis indicārēminī
3. indicārent indicārentur
Konjunktiv prézenta sg. 1. indicem indicer
2. indicēs indicēris
3. indicet indicētur
Konjunktiv prézenta pl. 1. indicēmus indicēmur
2. indicētis indicēminī
3. indicent indicentur

význam[editovat]

  1. prozrazovat, udávat
  2. ukazovat

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. Josef M. Pražák - Josef Sedláček - František Novotný: Latinsko-český slovník, Praha 1910/1948/1999, str. 679