indicare

latina

výslovnost

• IPA: [ˀin.dɪˈkaːrɛ] (klasická restituovaná)

etymologie

Odvozeno od substantiva index. Podle jiného výkladu je naopak substantivum index odvozeno od tohoto slovesa, které samotné pak vzniklo přidáním předpony in- k prostému dicāre. Srovnej např. české dedikovat.

sloveso

• 1. konjugace (a-kmeny)
• tranzitivní

časování

Čas	Osoba	Aktivum	Pasivum
Infinitiv	–	indicāre	indicārī
Prézens sg.	1.	indicō	indicor
	2.	indicās	indicāris
	3.	indicat	indicātur
Prézens pl.	1.	indicāmus	indicāmur
	2.	indicātis	indicāminī
	3.	indicant	indicantur
Imperativ sg.	2.	indicā!	–
Imperativ pl..	2.	indicāte!	–
Imperfektum sg.	1.	indicābam	indicābar
	2.	indicābās	indicābāris
	3.	indicābat	indicābātur
Imperfektum pl.	1.	indicābāmus	indicābāmur
	2.	indicābátis	indicābāminī
	3.	indicābant	indicābantur
Futurum sg. (první)	1.	indicābō	indicābor
	2.	indicābis	indicāberis
	3.	indicābit	indicābitur
Futurum pl. (první)	1.	indicābimus	indicābimur
	2.	indicābitis	indicābiminī
	3.	indicābunt	indicābuntur
Konjunktiv imperfekta sg.	1.	indicārem	indicārer
	2.	indicārēs	indicārēris
	3.	indicāret	indicārētur
Konjunktiv imperfekta pl.	1.	indicārēmus	indicārēmur
	2.	indicārētis	indicārēminī
	3.	indicārent	indicārentur
Konjunktiv prézenta sg.	1.	indicem	indicer
	2.	indicēs	indicēris
	3.	indicet	indicētur
Konjunktiv prézenta pl.	1.	indicēmus	indicēmur
	2.	indicētis	indicēminī
	3.	indicent	indicentur

význam

1. prozrazovat, udávat
2. ukazovat

související

• indicātiō
• indicātor
• index
• indicāverint
• indicātrīx
• dicāre