jedl
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [ˈjɛ.dl]
podstatné jméno
[editovat]varianty
[editovat]etymologie
[editovat]Všeslovanské, ve staročeštině i jedle, jedla, z praslovanského *edlь a *edla[2] pozdějším přidáním protetického j. Praslovanská varianta je příbuzná s výrazy v baltských jazycích, např. addle ve staré pruštině, eglė v litevštině, egle v lotyštině, vše téhož významu. Příbuzné je i starořecké ἐλάτη (elaté) také téhož významu,[3] a spojuje se s ním i latinské ebulus (černý bez). Vše vychází z praindoevropského *edh-l- od kořene *edh- (ostrý),[2] přičemž znělé přídechové souhlásky bh, dh, gh v baltoslovanštině splynuly s obyčejnými b, d, g někdy v druhém tisíciletí před naším letopočtem.[4]
skloňování (1)
[editovat]- rod mužský[1]
- jedl, genitiv jedla, jedlu[1]
skloňování (2)
[editovat]- rod ženský[1]
- jedl, genitiv jedli[1]
význam
[editovat]- (staročesky) jedle
sloveso
[editovat]varianty
[editovat]- (nářečně) jed
význam
[editovat]- singulár mužského rodu příčestí minulého slovesa jíst
poznámky
[editovat]- ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 VAJDLOVÁ, Miloslava, a kol. Elektronický slovník staré češtiny. Praha : Oddělení vývoje jazyka ÚJČ AV ČR, [cit. 2023-03-23]. Kapitola jedl.
- ↑ 2,0 2,1 REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „jedle“, s. 253.
- ↑ MACHEK, Václav. Drobné výklady o jménech rostlin. Naše řeč, 1946, roč. 30, čís. 4–5. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „A2. Přídechové souhlásky“, s. 17-18.