kámo

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈkaː.mɔ]

dělení

• ká-mo

etymologie

Z kámoš.

podstatné jméno

• rod mužský životný

varianty

• kéma, kema v brněnském Hantecu

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	kámo	kámové
genitiv	káma	kámů
dativ	kámovi	kámům
akuzativ	káma	kámy
vokativ	kámo	kámové
lokál	kámovi	kámech
instrumentál	kámem	kámy

význam

1. (v obecném jazyce) kamarád nebo známý
   • Můj kámo David, co vede obchod se známkama, tvrdí, že je tam historka o trpaslíkovi (...)
   • Ale bylo mi fuk, jestli kecá nebo ne. Protože, jak říká jeden kámo, nejlíp mluvěj prachy.
   • Řekněte svému kámovi od policie, že ta ženská lhala.
2. (v obecném jazyce) (ve vokativu) oslovení vrstevníka nebo mladšího muže
   • O sedm minut dřív mi od ní přišla zpráva o šesti slovech: „brnkni, chci s tebou mluvit, kámo.“ Ani nevím, kdy mi místo „tati“ začala říkat „kámo,“ ale bylo mi to fuk.

překlady

1. kamarád nebo známý

   • angličtina: dude
2. přátelské oslovení vrstevníka

   • angličtina: dude

synonyma

1. (hovorově) kámoš, (spisovně) kamarád, (důvěrný) přítel, (méně blízký) známý, týpek, kluk, borec, chlápek, maník
2. čoveče, čéče, (zhruběle) vole, (slangově) more, (spisovně) brachu, brácho, kamaráde, hele, poslyš, ty, člověče

související

• kámoš