kňour

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [kɲɔʊ̯r]

dělení[editovat]

  • kňour

podstatné jméno (1)[editovat]

  • rod mužský životný

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ kňour kňouři / kňourové
genitiv kňoura kňourů
dativ kňouru / kňourovi kňourům
akuzativ kňoura kňoury
vokativ kňoure kňouři / kňourové
lokál kňouru / kňourovi kňourech
instrumentál kňourem kňoury

význam[editovat]

  1. (v myslivosti) samec prasete divokého
    • Na pasece jsem uviděl bachyni se selaty a náhle z křoví vyběhl i kňour.
  2. (slangově, v dopravě) kontrolér nouzového řízení vlaku metra[1]

synonyma[editovat]

  1. (hovorově) divočák, kanec, (zřídka) divák

podstatné jméno (2)[editovat]

  • rod mužský neživotný

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ kňour kňoury
genitiv kňouru kňourů
dativ kňouru kňourům
akuzativ kňour kňoury
vokativ kňoure kňoury
lokál kňouru kňourech
instrumentál kňourem kňoury

význam[editovat]

  1. (expresivně, lidově) knír[2][3]
  2. samorostlé stříbro[4]

poznámky[editovat]

  1. HUBÁČEK, Jaroslav. Malý slovník českých slangů. 1. vyd. Ostrava : Profil, 1988. 189 s. Heslo „kňour“, s. 90.
  2. Příruční slovník jazyka českého a databáze lexikálního archivu [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2016-10-22]. Heslo knír.
  3. VÁŠA, Pavel; TRÁVNÍČEK, František. Slovník jazyka českého. 3., přepracované a doplněné vyd. Praha : Fr. Borový, 1946. 1765 s. Heslo „kňoury“, s. 685. Zde uvedeno jako pomnožné a označeno příznakem „lid.“
  4. KOTT, František Štěpán. Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. Svazek 7. Praha : František Šimáček, 1893. Dostupné online. Heslo „Kňour“, s. 1294.