Přeskočit na obsah

kňour

Z Wikislovníku

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]
  • IPA: [kɲɔʊ̯r]

dělení

[editovat]
  • kňour

podstatné jméno (1)

[editovat]
  • rod mužský životný

skloňování

[editovat]
pád \ číslo jednotné množné
nominativ kňour kňouři / kňourové
genitiv kňoura kňourů
dativ kňouru / kňourovi kňourům
akuzativ kňoura kňoury
vokativ kňoure kňouři / kňourové
lokál kňouru / kňourovi kňourech
instrumentál kňourem kňoury

význam

[editovat]
  1. (myslivecký slang) samec prasete divokého
    • Na pasece jsem uviděl bachyni se selaty a náhle z křoví vyběhl i kňour.
  2. (slangově, v dopravě) kontrolér nouzového řízení vlaku metra[1]

synonyma

[editovat]
  1. (hovorově) divočák, kanec, (zřídka) divák

související

[editovat]

podstatné jméno (2)

[editovat]
  • rod mužský neživotný

skloňování

[editovat]
pád \ číslo jednotné množné
nominativ kňour kňoury
genitiv kňouru kňourů
dativ kňouru kňourům
akuzativ kňour kňoury
vokativ kňoure kňoury
lokál kňouru kňourech
instrumentál kňourem kňoury

význam

[editovat]
  1. (expresivně, lidově) knír[2][3]
  2. samorostlé stříbro[4]

poznámky

[editovat]
  1. HUBÁČEK, Jaroslav. Malý slovník českých slangů. 1. vyd. Ostrava : Profil, 1988. 189 s. Heslo „kňour“, s. 90.
  2. Příruční slovník jazyka českého a kartotéka novočeského lexikálního archivu. Ústav pro jazyk český, 1935-1957, [cit. 2016-10-22]. Heslo knír.
  3. VÁŠA, Pavel; TRÁVNÍČEK, František. Slovník jazyka českého. 3., přepracované a doplněné vyd. Praha : Fr. Borový, 1946. 1765 s. Heslo „kňoury“, s. 685. Zde uvedeno jako pomnožné a označeno příznakem „lid.“
  4. KOTT, František Štěpán. Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. Svazek 7. Praha : František Šimáček, 1893. Dostupné online. Heslo „Kňour“, s. 1294.