keel

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Možná hledáte kel, ḳel, kél, kêl, kĕl, kẹl, kǝl, kæl, keľ, kēļ, kēľ, kel', Kel, kel-, -kel, -kél, kel., ḱel-, Keel nebo Kell.

angličtina[editovat]

výslovnost[editovat]

podstatné jméno[editovat]

skloňování[editovat]

pád \ číslo singulár plurál
nominativ keel keels

význam[editovat]

  1. kýl

estonština[editovat]

výslovnost[editovat]

dělení[editovat]

  • keel

etymologie[editovat]

Slovo pochází z rekonstruovaného *kele nebo *kēle a své ekvivalenty má ve všech příbuzných jazycích, např. finské kieli (taktéž karelsky), votské tšeeli, livonské kēľ, vepské keľ, severosámské giella a udmurtské кыл.[1]

podstatné jméno[editovat]

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ keel keeled
genitiv keele keelte
akuzativ
partitiv keelt keeli
illativ keelde / keelesse keeltesse / keelisse
inesiv keeles keelis / keeltes
elativ keelest keelist / keeltest
alativ keelele keelile / keeltele
adesiv keelel keelil / keeltel
ablativ keelelt keelilt / keeltelt
translativ keeleks keeliks / keelteks
terminativ keeleni kääneteni
esiv keelena käänetena
abesiv keeleta kääneteta
komitativ keelega käänetega

význam[editovat]

  1. jazyk, řeč
  2. jazyk (orgán)
  3. struna

související[editovat]

slovní spojení[editovat]

fráze a idiomy[editovat]

poznámky[editovat]

  1. HÄKKINEN, Kaisa. Nykysuomen etymologinen sanakirja. Juva : WSOY, 2004. ISBN 978-951-27108-7. Heslo „kieli“, s. 414–415.