kořalka

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

Možná hledáte Kořalka.

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [kɔr̝alka]

dělení[editovat]

  • ko-řal-ka

etymologie[editovat]

Zřejmě z moravského gořalka, kde /k-/ by mohlo být českou hyperkorektností vůči tvaru na /g-/, který je takto považován za chybný (muziga vs muzika, demogracie apod.). Dále z polského gorzałka odvozeného od gorzeć. Slovo je příbuzné s hořet, srovnej pálenka.[1]

podstatné jméno (1)[editovat]

  • rod ženský

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ kořalka kořalky
genitiv kořalky kořalek
dativ kořalce kořalkám
akuzativ kořalku kořalky
vokativ kořalko kořalky
lokál kořalce kořalkách
instrumentál kořalkou kořalkami

význam[editovat]

  1. lihovina
    • Obyčejně kořalka a rum tluče s lidmi o zem, dělá bum.
    • Troják – kdo trojí nápoj pije (pivo, víno, kořalku).[2]

synonyma[editovat]

  1. pálenka; (zhruběle) kořala;[3] (nářečně) kořalice; (zastarale, v obecném jazyce) šnaps, šňaps[4] (zdrobněle, familiárně) kořalička, breberka

související[editovat]

podstatné jméno (2)[editovat]

  • rod mužský životný

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ kořalka kořalkové
genitiv kořalky kořalků
dativ kořalkovi kořalkům
akuzativ kořalku kořalky
vokativ kořalko kořalkové
lokál kořalkovi kořalkách
instrumentál kořalkou kořalky

význam[editovat]

  1. (hanlivě) alkoholik

synonyma[editovat]

  1. kořala, ochlasta, spiťar, ožrala, násoska, (v obecném jazyce, hovorově, slangově) alkáč

poznámky[editovat]

  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „kořalka“, s. 303.
  2. Jungmannův Slovník
  3. Slovník spisovného jazyka českého [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2014-10-02]. Heslo kořala.
  4. Slovník spisovného jazyka českého [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2014-10-02]. Heslo šnaps.