konkubína

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈkɔŋkʊbiːna]

dělení

• kon-ku-bí-na

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	konkubína	konkubíny
genitiv	konkubíny	konkubín
dativ	konkubíně	konkubínám
akuzativ	konkubínu	konkubíny
vokativ	konkubíno	konkubíny
lokál	konkubíně	konkubínách
instrumentál	konkubínou	konkubínami

význam

1. (zastarale) žena žijící s mužem mimo manželství

překlady

1. žena žijící s mužem mimo manželství

   • angličtina: concubine
   • francouzština: concubine ž
   • italština: concubina ž
   • latina: concubina ž

synonyma

1. kuběna, souložnice, (neutrálně, v právu) družka

související

• konkubín
• konkubinát