lära

švédština

výslovnost

• IPA: [˅læːra],  lära^{? • info}
• 2. intonace

sloveso

časování

(i)	aktivum	pasivum
infinitiv	lära	läras
přítomnost	lär	lärs, läres
préteritum	lärde	lärdes
supinum	lärt	lärts
rozkazovací zp.	lär	lärs

příčestí

Číslo	singulár		plurál/ urč. tvar
Rod	společný	střední
přítomné	lärande
trpné	lärd	lärt	lärda

význam

1. učit
   • Han lär tjeckiska. – On učí češtinu.
2. lära sig (zvratné): učit se
   • Jag lär mig svenska. – Učím se švédštinu.

související

• lärare
• lärobok