libozvuk

čeština

výslovnost

• IPA: [lɪbɔzvʊk]

etymologie

Složením adjektiva libý a substantiva zvuk.

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	libozvuk	libozvuky
genitiv	libozvuku	libozvuků
dativ	libozvuku	libozvukům
akuzativ	libozvuk	libozvuky
vokativ	libozvuku	libozvuky
lokál	libozvuku	libozvucích
instrumentál	libozvukem	libozvuky

význam

1. příjemný, lahodný zvuk či souzvuk
   • A forma, libozvuk a jemný vkus a soulad — věta od věty — ó, kde jest která větší báseň, a většího kde poety!

synonyma

1. libozvučnost, eufonie, konsonance