lunt

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: ['lʊnt]

homofony[editovat]

dělení[editovat]

  • lunt

etymologie[editovat]

Z novohornoněmeckého lunte se stejným významem. V češtině zaznamenáno v 17. století.[1]

podstatné jméno (1)[editovat]

  • rod mužský neživotný

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ lunt lunty
genitiv luntu luntů
dativ luntu luntům
akuzativ lunt lunty
vokativ lunte lunty
lokál luntu luntech
instrumentál luntem lunty

význam[editovat]

  1. doutnák, zápalná šňůra[2]
    • V jedné ruce měl hořící lunt, v druhé otevřenou prachovničku.

fráze a idiomy[editovat]

podstatné jméno (2)[editovat]

  • rod mužský životný

etymologie[editovat]

Přenesením významu slova lunt prostřednictvím fráze být hubený jak lunt.

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ lunt lunti/luntové
genitiv lunta luntů
dativ luntovi/luntu luntům
akuzativ lunta lunty
vokativ lunte lunti/luntové
lokál luntovi/luntu luntech
instrumentál luntem lunty

význam[editovat]

  1. hubený člověk[3]
    • Vy luntové, koukejte se pořádně najíst, ať vám nepadají kaťata.

poznámky[editovat]

  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 3., upravené a rozšířené vyd. Voznice : Leda, 2015. 752 s. ISBN 978-80-7335-393-3. Heslo „lunt“, s. 389.
  2. Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-06-03, [cit. 2009-03-21]. Heslo lunt.
  3. Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-06-03, [cit. 2009-03-21]. Heslo lunt.