mňoukání

čeština

výslovnost

• IPA: [mɲɔʊkaːɲiː]

dělení

• mňou-ká-ní

etymologie

• verbální substantivum od slovesa mňoukat

podstatné jméno

• rod střední
• verbální substantivum

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	mňoukání	mňoukání
genitiv	mňoukání	mňoukání
dativ	mňoukání	mňoukáním
akuzativ	mňoukání	mňoukání
vokativ	mňoukání	mňoukání
lokál	mňoukání	mňoukáních
instrumentál	mňoukáním	mňoukáními

význam

1. zvuk vydávaný kočkou
   • Poručík Schleisner uměl střihat ušima a řičet jako hřebec, napodobovat mňoukání koček a bzučení čmeláka.

překlady

1. zvuk vydávaný kočkou

   • angličtina: miaowing
   • esperanto: miaŭado
   • francouzština: miaulement m, miaulements s
   • italština: miagolio m
   • němčina: Miauen s
   • portugalština: miado
   • ruština: мяуканье s
   • slovenština: mňaukanie s
   • španělština: maullido m

související

• mňoukat
• mňau