min

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Možná hledáte mín, miň, míň, miń, min., Min. nebo MIN.

mezijazykové[editovat]

značka[editovat]

význam[editovat]

  1. minuta
  2. minimum, minimální

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

dělení[editovat]

  • min

podstatné jméno (1)[editovat]

  • rod mužský neživotný

skloňování[editovat]

pád \ číslo jednotné množné
nominativ min miny
genitiv minu minů
dativ minu minům
akuzativ min miny
vokativ mine miny
lokál minu minech
instrumentál minem miny

význam[editovat]

  1. jeden z dialektů čínštiny[1]

překlady[editovat]

související[editovat]

podstatné jméno (2)[editovat]

  • rod ženský

význam[editovat]

  1. genitiv plurálu substantiva mina
    • Cestu lemovaly zátarasy a stovky skrytých min.

esperanto[editovat]

zájmeno[editovat]

význam[editovat]

  1. akuzativ zájmena mi

polština[editovat]

podstatné jméno[editovat]

  • rod ženský

význam[editovat]

  1. genitiv plurálu substantiva mina

švédština[editovat]

podstatné jméno[editovat]

  • rod společný

výslovnost[editovat]

skloňování[editovat]

Substantivum (i) singulár plurál
neurč. urč. neurč. urč.
nominativ min minen miner minerna
genitiv mins minens miners minernas

význam[editovat]

  1. výraz (ve tváři)

zájmeno[editovat]

  • přivlastňovací

výslovnost[editovat]

skloňování[editovat]

(i) Číslo singulár plurál
Rod
společný min mina
střední mitt

význam[editovat]

  1. můj
  2. (místo zvratného zájmena) svůj
    • Jag ser min bil. – Vidím své auto

poznámky[editovat]

  1. ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda. 4., v Karolinu 2. vyd. Praha : Karolinum, 2011. Dostupné online. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 354.