minari
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
latina
[editovat]sloveso
[editovat]- deponentní sloveso I. konjugace
časování
[editovat]Čas | Osoba | Aktivum | Pasivum |
---|---|---|---|
Infinitiv | – | – | minārī |
Prézens sg. | 1. | – | minor |
2. | – | mināris | |
3. | – | minātur | |
Prézens pl. | 1. | – | mināmur |
2. | – | mināminī | |
3. | – | minantur | |
Imperativ sg. | 2. | – | mināre |
Imperativ pl.. | 2. | – | mināminī |
Imperfektum sg. | 1. | – | minābar |
2. | – | minābāris | |
3. | – | minābātur | |
Imperfektum pl. | 1. | – | minābāmur |
2. | – | minābāminī | |
3. | – | minābantur | |
Futurum sg. (první) | 1. | – | minābor |
2. | – | mināberis | |
3. | – | minābitur | |
Futurum pl. (první) | 1. | – | minābimur |
2. | – | minābiminī | |
3. | – | minābuntur | |
Konjunktiv imperfekta sg. | 1. | – | minārer |
2. | – | minārēris | |
3. | – | minārētur | |
Konjunktiv imperfekta pl. | 1. | – | minārēmur |
2. | – | minārēminī | |
3. | – | minārentur | |
Konjunktiv prézenta sg. | 1. | – | miner |
2. | – | minēris | |
3. | – | minētur | |
Konjunktiv imperfekta pl. | 1. | – | minēmur |
2. | – | minēminī | |
3. | – | minentur |
význam
[editovat]- hrozit, vyhrožovat
- Nec semper feriet quodcumque minabitur arcus. – Ne vždy trefí luk, to, nač bude namířen., dosl. čemukoliv bude hrozit[1]
- strmět, vyčnívat, čnít, přečnívat
- honosivě slibovat
- Si quaeret quid agam, dic multa et pulchra minantem vivere nec recte nec suaviter; haud quia grando contuderit – Bude-li se tázat, co dělám a jak se mám, řekni mu, že nežiju příjemně ani poctivě a hodně se vytahuji...[2]