čnít

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [t͡ʃɲiːt]

dělení[editovat]

  • čnít

varianty[editovat]

sloveso[editovat]

  • nedokonavé
  • intranzitivní

časování[editovat]

Oznamovací způsob
Osoba Číslo jednotné Číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
Přítomný čas čním čníš ční čníme čníte ční / čnějí
Rozkazovací způsob
Osoba Číslo
jednotné
Číslo množné
2. 1. 2.
čni čněme čněte
Příčestí
Rod Číslo jednotné Číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
Činné čněl čněla čnělo čněli čněly čněla
Trpné čněn čněna čněno čněni čněny čněna
Přechodníky
Rod Číslo jednotné Číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
Přítomný čně / čněje čníc / čnějíc čníce / čnějíce

význam[editovat]

  1. výrazně zasahovat svojí částí do volného prostoru kolem sebe
    • Jak balvany, sterými blesky zryté, však nepohnuté v sterých bouří sledu, ční zvrhlým potomkům vstříc skutky dědů chmurné a velké, přísné, obrovité.[1]
  2. přesahovat své okolí směrem vzhůru
    • K druhému hrobu naše cesta spěla až k tomu místu, skála nakloněná kde zrovna nad prostředkem hrobu čněla.[2]

překlady[editovat]

  1. přesahovat okolí směrem vzhůru

synonyma[editovat]

  1. trčet, přečnívat
  2. strmět, vyčnívat, tyčit se

antonyma[editovat]

  1. zapadat
  2. zanikat, zapadat, ztrácet se

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. Josef Václav Sládek: Čtyři české znělky
  2. Dante Alighieri: Peklo, zpěv XIX., překlad Jaroslav Vrchlický
  • Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2015-02-08]. Heslo čnít.