nájemce

čeština

výslovnost

• IPA: [naːjɛmt͡sɛ]

dělení

• ná-jem-ce

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	nájemce	nájemci
genitiv	nájemce	nájemců
dativ	nájemci / nájemcovi	nájemcům
akuzativ	nájemce	nájemce
vokativ	nájemce	nájemci
lokál	nájemci / nájemcovi	nájemcích
instrumentál	nájemcem	nájemci

význam

1. ten, kdo má něco v nájmu
   • Z netradičního „věžáku“ budou mít jeho budoucí nájemci až stokilometrový rozhled. Spatřit mohou například vrcholky Krkonoš, ale i Krušných hor.

překlady

1. ten kdo má něco v nájmu

   • angličtina: tenant
   • francouzština: locataire m

synonyma

1. (u bytu) nájemník

antonyma

1. pronajímatel

související

• nájemkyně
• najímat
• podnájemce