návidět

čeština

výslovnost

• IPA: [naːvɪɟɛt]

dělení

• ná-vi-dět

sloveso

• nedokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	návidím	návidíš	návidí	návidíme	návidíte	návidí / návidějí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	náviď	náviďme	náviďte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	náviděl	náviděla	návidělo	náviděli	náviděly	náviděla
trpné	náviděn	náviděna	náviděno	náviděni	náviděny	náviděna

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	návidě	návidíc	návidíce

význam

1. (zastarale, knižně) být na někoho laskav, mít rád, milovat
   • „Ale proč pak se neoddají ti dráteníci něčemu pořádnému?“ navrhla mi nyní kritická panička. „Jak pak má člověk ty svévolné lenochy návidět? Nemohou-li pěkně doma zůstat a řemesla nebo jiné živnosti se chápat?“

synonyma

1. milovat, mít rád...

antonyma

1. nenávidět, nesnášet, nemít rád