obstrukce
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [ɔpstrʊkt͡sɛ]
podstatné jméno
[editovat]- rod ženský
skloňování
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | obstrukce | obstrukce |
| genitiv | obstrukce | obstrukcí |
| dativ | obstrukci | obstrukcím |
| akuzativ | obstrukci | obstrukce |
| vokativ | obstrukce | obstrukce |
| lokál | obstrukci | obstrukcích |
| instrumentál | obstrukcí | obstrukcemi |
význam
[editovat]- úmyslné maření jednání
- (v lékařství) překážka, neprůchodnost
související
[editovat]poznámky
[editovat]- Příruční slovník jazyka českého a kartotéka novočeského lexikálního archivu. Ústav pro jazyk český, 1935–1957. Heslo obstrukce.
- Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971. Heslo obstrukce.
- Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-. Heslo obstrukce.
- Český národní korpus. Vyhledávání skrze KonText, korpus syn_v12, heslo obstrukce (nutno zadat ručně). Dále report Slovo v kostce.