odročit

čeština

výslovnost

• IPA: [ɔdrɔt͡ʃɪt]

dělení

• od-ro-čit

sloveso

• nedokonavé
• tranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	odročím	odročíš	odročí	odročíme	odročíte	odročí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	odroč	odročme	odročte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	odročil	odročila	odročilo	odročili	odročily	odročila
trpné	odročen	odročena	odročeno	odročeni	odročeny	odročena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	odročiv	odročivši	odročivše

význam

1. (v právu) odložit (soudní jednání) na později

překlady

1. odložit jednání

   • angličtina: prorogue
   • francouzština: proroger
   • němčina: vertagen

související

• odročovat
• odročený
• odročení

poznámky

• Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971. Heslo odročiti.