oněmět

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈʔɔ.ɲɛ.mɲɛt]

dělení

• oně-mět

etymologie

Deadjektivní sloveslo s významem získávání němosti, tedy od němý s předponou o- a příponou -ět.

varianty

• (v obecném jazyce) voněmět
• (knižně, zastarale) oněměti

sloveso

• intranzitivní
• dokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
budoucí čas	oněmím	oněmíš	oněmí	oněmíme	oněmíte	oněmějí, oněmí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	oněm	oněmme	oněmte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	oněměl	oněměla	oněmělo	oněměli	oněměly	oněměla
trpné	oněměn	oněměna	oněměno	oněměni	oněměny	oněměna

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	oněměv	oněměvši	oněměvše

význam

1. ztratit schopnost vydávat zvuky; ztratit schopnost řeči
   • oněmět strachem, hrůzou nebo úžasem
   • Pravil, že ho sice neviděl, ale o čemsi takovém že slyšel; pak ani slova více, jakoby oněměl.
2. přestat znít; utichnout
   • Šerá noc a truchlivá, / chmůrná, jakby plakat chtěla, / a vichřice bouřivá / jejím bolu oněměla.

synonyma

1. ztratit hlas, ztratit řeč, zmlknout, odmlčet se, nemoci ani promluvit
2. utichnout, zmlknout, ztichnout, odmlčet se, přestat vydávat zvuk

související

• oněmění
• oněměný
• oněmovat
• oněmit
• němý