ord
dánština
[editovat]výslovnost
[editovat]etymologie
[editovat]Ze staroseverského orð, to z pragermánského *wurdą, to z protoindoevropského *werdʰo-.
podstatné jméno
[editovat]- rod střední
význam
[editovat]- slovo
- få det sidste ord – mít poslední slovo
související
[editovat]irština
[editovat]podstatné jméno (1)
[editovat]- rod mužský
význam
[editovat]etymologie (2)
[editovat]podstatné jméno (2)
[editovat]- rod mužský
význam
[editovat]související
[editovat]norština (bokmål)
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [uːɾ]
etymologie
[editovat]Ze staroseverského orð, to z pragermánského *wurdą, to z protoindoevropského *werdʰo-.
podstatné jméno
[editovat]- rod střední
význam
[editovat]- slovo (1)
- Jeg forstår ikke dette ordet. – Nerozumím tomuto slovu.
- Jeg kan allerede mange islandske ord. – Znám už hodně islandských slov.
- slovo (2)
- Jeg gir deg mitt ord på at jeg skal være der i tide. – Dal jsem Vám [čestné] slovo, že tam budu včas.
- slovo (4), možnost se vyslovit
- Jeg overlater ordet til min kollega. – Předám slovo kolegovi.
- řeč, rozhovor, slovíčko, promluvit si
- Kunne vi få et ord med deg? – Můžeme si s Vámi promluvit?/Na slovíčko.
- pověst
- Han har godt ord på seg. – Má dobrou pověst.
synonyma
[editovat]související
[editovat]rétorománština
[editovat]příslovce
[editovat]význam
[editovat]švédština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [uːɖ]
podstatné jméno
[editovat]- rod střední
skloňování
[editovat]| Substantivum (i) | singulár | plurál | ||
|---|---|---|---|---|
| neurč. | urč. | neurč. | urč. | |
| nominativ | ord | ordet | ord | orden |
| genitiv | ords | ordets | ords | ordens |