panika

Možná hledáte pánika.

čeština

výslovnost

• IPA: [panɪka]

dělení

• pa-ni-ka

varianty

• (zastarale) pánika

etymologie

Odvozeno od starořeckého jména boha Pana (Πάν), jehož tak údajně v řecké mytologii nazývali proto, že všechny (πάσιν) obveseloval, naproti tomu však také v poledních hodinách svým křikem naháněl strach.

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	panika	paniky
genitiv	paniky	panik
dativ	panice	panikám
akuzativ	paniku	paniky
vokativ	paniko	paniky
lokál	panice	panikách
instrumentál	panikou	panikami

význam

1. silný pocit dezorientace resp. bezradnosti v reakci na neočekávanou událost
   • „To se nesmí prozradit, co jste zač,“ znova ozval se závodčí, „do toho nikomu nic není, co jste vyved. Panika se nesmí šířit. - Panika je v těchhle dobách válečných zlá věc,“ pokračoval, „něco se řekne, a už to jde jako lavina po celém okolí. Rozumíte?“

překlady

1. pocit dezorientace

   • angličtina: panic
   • francouzština: panique ž
   • hornolužická srbština: panika ž
   • němčina: Panik ž
   • polština: panika ž
   • slovenština: panika ž
   • španělština: pánico m
   • švédština: panik c

synonyma

1. zděšení, zmatek

související

• panický
• panikařit

hornolužická srbština

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

Substantivum	singulár	duál	plurál
nominativ	panika	panice	paniki
genitiv	paniki	panikow	panikow
dativ	panice	panikomaj	panikam
akuzativ	paniku	panice	paniki
vokativ	panika	panice	paniki
lokál	panice	panikomaj	panikach
instrumentál	paniku	panikomaj	panikami

význam

1. panika

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2012-06-27]. Heslo panika.

externí odkazy

• Článek Panika ve Wikipedii