panika

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Možná hledáte pánika.

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]

dělení

[editovat]
  • pa-ni-ka

varianty

[editovat]

etymologie

[editovat]

Odvozeno od starořeckého jména boha Pana (Πάν), jehož tak údajně v řecké mytologii nazývali proto, že všechny (πάσιν) obveseloval, naproti tomu však také v poledních hodinách svým křikem naháněl strach.[2]

podstatné jméno

[editovat]
  • rod ženský

skloňování

[editovat]
pád \ číslo jednotné množné
nominativ panika paniky
genitiv paniky panik
dativ panice panikám
akuzativ paniku paniky
vokativ paniko paniky
lokál panice panikách
instrumentál panikou panikami

význam

[editovat]
  1. silný pocit dezorientace resp. bezradnosti v reakci na neočekávanou událost
    • „To se nesmí prozradit, co jste zač,“ znova ozval se závodčí, „do toho nikomu nic není, co jste vyved. Panika se nesmí šířit. - Panika je v těchhle dobách válečných zlá věc,“ pokračoval, „něco se řekne, a už to jde jako lavina po celém okolí. Rozumíte?“[3]

překlady

[editovat]
  1. pocit dezorientace

synonyma

[editovat]
  1. zděšení, zmatek

související

[editovat]

hornolužická srbština

[editovat]

podstatné jméno

[editovat]
  • rod ženský

skloňování

[editovat]
Substantivum singulár duál plurál
nominativ panika panice paniki
genitiv paniki panikow panikow
dativ panice panikomaj panikam
akuzativ paniku panice paniki
vokativ panika panice paniki
lokál panice panikomaj panikach
instrumentál paniku panikomaj panikami

význam

[editovat]
  1. panika

poznámky

[editovat]
  1. Pánika. In Ottův slovník naučný. Praha : J. Otto, 1902. s:Ottův slovník naučný/Pánika Díl 19, s. 148.
  2. KALOUSEK, Vladislav. Pán (mytologie). In Ottův slovník naučný. Praha : J. Otto, 1902. s:Ottův slovník naučný/Pán (mytologie) Díl 19, s. 133.
  3. Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

externí odkazy

[editovat]