panic

čeština

výslovnost

• IPA: [paɲɪt͡s]

dělení

• pa-nic

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	panic	panici / panicové
genitiv	panice	paniců
dativ	panici / panicovi	panicům
akuzativ	panice	panice
vokativ	panici	panici / panicové
lokál	panici / panicovi	panicích
instrumentál	panicem	panici

význam

1. muž, který ještě neměl pohlavní styk

překlady

1. muž

   • angličtina: virgin
   • francouzština: puceau m
   • polština: prawiczek m
   • ruština: девственник m
   • španělština: virgen m, doncel m

související

• panický
• panictví
• panna
• panicův

angličtina

výslovnost

• IPA: [ˈpænɪk]
•  panic (USA)^{? • info}

podstatné jméno

skloňování

pád \ číslo	singulár	plurál
nominativ	panic	panics

význam

1. panika

přídavné jméno

stupňování

stupeň	tvar
pozitiv	panic
komparativ	more panic
superlativ	most panic

význam

1. panický, zasažený panikou

sloveso

časování

kategorie	tvar
infinitiv	panic
3. osoba	panics
préteritum	panicked
perfektum	panicked
vid průběhový	panicking

význam

1. panikařit, zpanikařit