Základní tvar množného čísla latinského plebeius (plebej). Slovo se užívá od dob Starověkého Říma (původní význam viz tamní výklad).
- rod mužský neživotný
- podstatné jméno hromadné
| pád \ číslo
|
jednotné
|
množné
|
| nominativ
|
plebs
|
plebsy
|
| genitiv
|
plebsu
|
plebsů
|
| dativ
|
plebsu
|
plebsům
|
| akuzativ
|
plebs
|
plebsy
|
| vokativ
|
plebse
|
plebsy
|
| lokál
|
plebsu
|
plebsech
|
| instrumentál
|
plebsem
|
plebsy
|
- (hanlivě)zdroj? skupina lidí ve společnosti, která se nepočítá mezi vlivné
- My nejsme žádnej plebs.
- Koukni na ten plebs, co se na nás žene.
- (historicky) společenská skupina svobodných občanů ve starověkém Římě bez politického vlivu
- K udržení klidu v říši dostával plebs pšenici a hry.
- plebejové; prostý lid, (pejorativně) chátra
- plebejové; prostý lid
- rod ženský (femininum)
- 3. deklinace
- lid
- plebeius
Článek Plebs ve Wikipedii
