Přeskočit na obsah

pobouření

Z Wikislovníku

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]
  • IPA: [pɔbɔʊ̯r̝ɛɲiː]

dělení

[editovat]
  • po-bou-ře-ní

podstatné jméno

[editovat]
  • rod střední

význam

[editovat]
  1. vzedmutí velmi silného veřejného, kolektivního hněvu, nesouhlasu, odmítnutí apod.
    • Vlastností všech extremistických organizací je nenávist ke kompromisu, a proto násilné akce směřovaly ponejvíce proti stoupencům polsko-ukrajinského sblížení na obou stranách. Takové spektakulární atentáty obvykle provokují ústřední moc k „utažení šroubů“, což zas vyvolává žádoucí pobouření mezi masami a vhání je do náruče teroristů.[1]

skloňování

[editovat]
pád \ číslo jednotné množné
nominativ pobouření pobouření
genitiv pobouření pobouření
dativ pobouření pobouřením
akuzativ pobouření pobouření
vokativ pobouření pobouření
lokál pobouření pobouřeních
instrumentál pobouřením pobouřeními

překlady

[editovat]
  1. okamžitý kolektivní negativní cit

synonyma

[editovat]
  1. skandál, rozhořčení, indignace, pohoršení

související

[editovat]

poznámky

[editovat]
  1. David SVOBODA: Přízrak bloudí dál..., Dějiny a současnost, říjen 2014