podvečer
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [ˈpɔdvɛt͡ʃɛr]
dělení
[editovat]- pod-ve-čer
podstatné jméno
[editovat]- rod mužský neživotný
skloňování
[editovat]pád \ číslo | jednotné | množné |
---|---|---|
nominativ | podvečer | podvečery |
genitiv | podvečera | podvečerů |
dativ | podvečeru | podvečerům |
akuzativ | podvečer | podvečery |
vokativ | podvečere | podvečery |
lokál | podvečere | podvečerích |
instrumentál | podvečerem | podvečery |
význam
[editovat]- doba mezi odpolednem a večerem; konec odpoledne
- Zas na rozcestí chlapeckých let stoje otázku kladu si pln nepokoje, co doma zří zde ve mně cizince. Je podvečer a chladná mlha dnes tu. Kdybych byl volil tenkrát jinou cestu, co čekalo na druhé pěšince?[1]
- Když sousedé jdou vždycky v podvečeru s kosami domů na mohutných zádech, jich siluety ztrácejí se v šeru pod nebem, jež má blankytový nádech, na pasech brousky se jim kolébají.[2]
- Chceš-li více viděti a více slyšeti, přijď v podvečer noci filipojakubské, až vzejde večernice.[3]
- Kdys v podvečer jsem stál na břehu řeky. Svit červánků po vlnách jemně splýval, a jak zpěv nymf, tak dojemný a měkký hlas keři táh’ a každý list se kýval.[4]
překlady
[editovat]příslovce
[editovat]význam
[editovat]překlady
[editovat]synonyma
[editovat]poznámky
[editovat]- ↑ Viktor Dyk: Devátá vlna/Rozcestí
- ↑ Antonín Sova: Z mého kraje/Návrat domů
- ↑ TŘEBÍZSKÝ, Václav Beneš. Od levého Hradce.
- ↑ Jan Červenka: Amoroso/Zpomínka, 1883
- ↑ Jan Karafiát: Broučci
- ↑ Božena Němcová: Touha