pointa

čeština

výslovnost

• IPA: [pɔɛnta]
• (v obecném jazyce) IPA: [pɔjɪnta]

dělení

• poin-ta

etymologie

Z francouzského pointe — špička, vyostření, pointa, které z latinského pūncta píchnutí odvozeného od slovesa pungere — bodat, píchat.

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	pointa	pointy
genitiv	pointy	point
dativ	pointě	pointám
akuzativ	pointu	pointy
vokativ	pointo	pointy
lokál	pointě	pointách
instrumentál	pointou	pointami

význam

1. překvapivý závěr vyprávění
   • Pointa celého filmu byla opravdu vtipná.
2. hlavní myšlenka, plynoucí ze závěru projevu
   • Pointou jeho vyprávění bylo poučení o tom, že…

francouzština

výslovnost

• IPA: [pwɛ̃.ta]

sloveso

význam

1. passé simple třetí osoby jednotného čísla slovesa pointer

hornolužická srbština

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

Substantivum	singulár	duál	plurál
nominativ	pointa	poinće	pointy
genitiv	pointy	pointow	pointow
dativ	poinće	pointomaj	pointam
akuzativ	pointu	poinće	pointy
vokativ	pointa	poinće	pointy
lokál	poinće	pointomaj	pointach
instrumentál	pointu	pointomaj	pointami

význam

1. pointa

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2014-11-03]. Heslo pointa.

externí odkazy

• Článek Pointa ve Wikipedii
• Téma Pointa ve Wikicitátech
• Dušan Šlosar: Point — pointa (HOST, 2009, roč. XXV, č. 1, s. 13)