poutník

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈpɔʊ̯tɲiːk]

dělení

• pout-ník

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	poutník	poutníci
genitiv	poutníka	poutníků
dativ	poutníku / poutníkovi	poutníkům
akuzativ	poutníka	poutníky
vokativ	poutníku / (zastarale) poutníče	poutníci
lokál	poutníku / poutníkovi	poutnících
instrumentál	poutníkem	poutníky

význam

1. člověk, který putuje krajinou, zejména pěšky
   • Byronský poutník, pln hněvu a vzdoru, neprchá jen před domovem úzkým, pokryteckým a mdlým, nýbrž i před vlastním svým já...

překlady

1. pěší poutník

   • angličtina: wayfarer, wanderer, pilgrim
   • francouzština: pèlerin m
   • italština: pellegrino m
   • latina: peregrinus m
   • němčina: Wanderer m
   • polština: pielgrzym m
   • ruština: путешественник m
   • slovenština: pútnik m

synonyma

1. pocestný

související

• pouť
• putování
• poutní
• poutníkův
• poutnice
• putovat

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2013-01-30]. Heslo poutník.
• Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2020-04-12]. Heslo poutník.

externí odkazy

• Rozcestník Poutník ve Wikipedii