průvodce

čeština

výslovnost

• IPA: [pruːvɔtt͡sɛ],  průvodce^{? • info}

dělení

• prů-vod-ce

podstatné jméno (1)

• rod mužský životný

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	průvodce	průvodci / průvodcové
genitiv	průvodce	průvodců
dativ	průvodci / průvodcovi	průvodcům
akuzativ	průvodce	průvodce
vokativ	průvodce	průvodci / průvodcové
lokál	průvodci / průvodcovi	průvodcích
instrumentál	průvodcem	průvodci

význam

1. osoba, provádějící turisty či návštěvníky oblastí, kterou zná
   • Po zakoupení vatupenek se shromážděte v rohu nádvoří, kde si vás před začátkem prohlídky vyzvedne průvodce.

překlady

1. osoba, která provádí

   • angličtina: guide
   • francouzština: guide m
   • italština: guida m
   • němčina: Reiseführer m, Reisebegleiter m
   • polština: przewodnik m
   • ruština: гид m, экскурсовод m
   • slovenština: sprievodca m
   • španělština: guía m

související

• průvodkyně
• průvodcovský
• provádět
• průvod

podstatné jméno (2)

• rod mužský životný nebo neživotný

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	průvodce	průvodci / průvodce
genitiv	průvodce	průvodců
dativ	průvodci	průvodcům
akuzativ	průvodce	průvodce
vokativ	průvodce	průvodci / průvodce
lokál	průvodci	průvodcích
instrumentál	průvodcem	průvodci

význam

1. informační příručka na cesty
   • Před cestou do Krkonoš jsem si v knihkupectví koupil nové vydání průvodce.

synonyma

1. bedekr

podstatné jméno (3)

• rod ženský

význam

1. dativ a lokál singuláru substantiva průvodka
   • Všechny potřebné údaje pro doručení balíku najdete v průvodce.

poznámky

• Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-03-10, [cit. 2013-04-05]. Heslo průvodce.

externí odkazy

• Encyklopedický článek Průvodce ve Wikipedii