prudění

čeština

výslovnost

• IPA: [prʊɟɛɲiː]

dělení

• pru-dě-ní

podstatné jméno

• rod střední

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	prudění	prudění
genitiv	prudění	prudění
dativ	prudění	pruděním
akuzativ	prudění	prudění
vokativ	prudění	prudění
lokál	prudění	pruděních
instrumentál	pruděním	pruděními

význam

1. (v obecném jazyce, hanlivě) činnost toho, kdo někoho prudí
   • Nároky se zvyšují, roste „prudění“ ze strany šéfa.
   • Ta moje žárlivost a prudění chlapy nějak nenechává v klidu.

související

• prudič