prvnička

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [pr̩vɲɪt͡ʃka]

dělení[editovat]

  • prv-nič-ka

podstatné jméno[editovat]

  • rod ženský

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ prvnička prvničky
genitiv prvničky prvniček
dativ prvničce prvničkám
akuzativ prvničku prvničky
vokativ prvničko prvničky
lokál prvničce prvničkách
instrumentál prvničkou prvničkami

význam[editovat]

  1. (hovorově) panna[1]
  2. (hovorově) prvorodička
  3. (archaicky) klasifikační známka, dříve druhá po eminenci[2]
    • „Vaše komposice zasluhuje eminenc, než dopustil jste se porovnávati nešťastnou vlast svou. Komposice přijde na vrch, direktor ji bude čísti a budete ze škol vyhnán. Dám-li vám prvníčku, přijde vaše vypracování do prostřed a nebude povšimnuto – nyní volte, eminenc aneb prvníčku?“[3]

poznámky[editovat]

  1. HUGO, Jan, a kol. Slovník nespisovné češtiny. 3., rozšířené vyd. Praha : MAXDORF, 2009. 501 s. ISBN 978-80-7345-198-1. S. 334.
  2. Slovník spisovného jazyka českého [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2015-01-29]. Heslo prvnička.
  3. Jan Erazim Sojka: Naši mužové, kapitola Václav Klement Klicpera