prvnička
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [pr̩vɲɪt͡ʃka]
dělení
[editovat]- prv-nič-ka
podstatné jméno
[editovat]- rod ženský
skloňování
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | prvnička | prvničky |
| genitiv | prvničky | prvniček |
| dativ | prvničce | prvničkám |
| akuzativ | prvničku | prvničky |
| vokativ | prvničko | prvničky |
| lokál | prvničce | prvničkách |
| instrumentál | prvničkou | prvničkami |
význam
[editovat]- (hovorově) panna[1]
- (hovorově) prvorodička
- (archaicky) klasifikační známka, dříve druhá po eminenci[2]
- „Vaše komposice zasluhuje eminenc, než dopustil jste se porovnávati nešťastnou vlast svou. Komposice přijde na vrch, direktor ji bude čísti a budete ze škol vyhnán. Dám-li vám prvníčku, přijde vaše vypracování do prostřed a nebude povšimnuto – nyní volte, eminenc aneb prvníčku?“[3]
poznámky
[editovat]- ↑ HUGO, Jan, a kol. Slovník nespisovné češtiny. 3., rozšířené vyd. Praha : MAXDORF, 2009. 501 s. ISBN 978-80-7345-198-1. S. 334.
- ↑ Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2015-01-29]. Heslo prvnička.
- ↑ Jan Erazim Sojka: Naši mužové, kapitola Václav Klement Klicpera