recepis

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [rɛt͡sɛpɪs]

dělení[editovat]

  • re-ce-pis

podstatné jméno[editovat]

  • rod mužský neživotný

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ recepis recepisy
genitiv recepisu recepisů
dativ recepisu recepisům
akuzativ recepis recepisy
vokativ recepise recepisy
lokál recepisu / recepise recepisech
instrumentál recepisem recepisy

význam[editovat]

  1. (zastarale) potvrzení o podání zásilky k poštovní dopravě (dnes podací lístek) nebo o jejím převzetí adresátem.[1]
    • Peníze aneb papíry, peníze předstawující musí se na poště ukázati a na obálce celá cena poznamenána býti, na čež od poštowského úřadu lístek na přijatau wystawený (recepis) dostaneš.[2]
    • Z opatrnosti dala psaní na recepis, aby jistě došlo.[3]
  2. (zastarale, v obecném jazyce) recept[4]
    • Doktor klepe na srdíčko, potom píše recepis, třikrát denně prášek cukru, bude chlapík jako rys.[5]
    • Pan doktor mi dal, milostpaní, tenhle recepis, aby mi ráčili udělat ňákou meducínu.[6]

slovní spojení[editovat]

  1. (zastarale) zpáteční recepis — potvrzení pro odesilatele, že adresát přijal zásilku (dnes doručenka).[7]

poznámky[editovat]

  1. Recepis. In Ottův slovník naučný. Praha : J. Otto, 1904. Dostupné: <s:Ottův slovník naučný/Recepis>. Díl 21, s. 353. Příklad recepisu z poloviny 19. století viz např. VOČADLO, Jan. Český sekretář, aneb, Pravidla slohu listovního s příklady. Praha : Vojtěch Preisler, 1849. Dostupné online. s. 113.
  2. KONEČNÝ, J. N. Wšeobecný český sekretář a práwní přítel. Vídeň : P. Rohrmann, 1848. Dostupné online. Kapitola O zaslání listů, s. 9.
  3. TURNOVSKÝ, Josef Ladislav. Kresby J. L. Turnovského. Praha : Jan Otto, 1887. Dostupné online. Kapitola Arabesky, s. 27.
  4. Slovník spisovného jazyka českého [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2013-04-12]. Heslo recepis.
  5. Josef Kožíšek: Polámal se mraveneček
  6. LADECKÝ, Jan. Bez lásky. Praha : Fr. Šimáček, 1899. Dostupné online. s. 7. Výrok pronesla (zřejmě nevzdělaná) služka; přítomná mladá sestřenice lékařovy manželky se jí směje, čímž nejspíš naznačuje, že výraz byl v daném kontextu chybný.
  7. MALÝ, Jakub; VOROVKA, Karel. Vzorný dopisovatel. Praha : I. L. Kober, 1892. Dostupné online. s. 381.