reflíř

čeština

výslovnost

IPA: [ˈrɛ.fliːr̝̊]

dělení

ref-líř

etymologie

Z německého Refler téhož významu.^[1] V němčině vzniklo ze substantiva Reffel, což je zdrobnělia z Reff (nůše). Tito obuvníci s povolením opravovat boty totiž nosili svoje nářadí s sebou na zádech.^[2]

varianty

refléř

podstatné jméno

rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	reflíř	reflíři
genitiv	reflíře	reflířů
dativ	reflíři / reflířovi	reflířům
akuzativ	reflíře	reflíře
vokativ	reflíři	reflíři
lokál	reflíři / reflířovi	reflířích
instrumentál	reflířem	reflíři

význam

(zastarale) švec specializující se na opravu obnošené obuvi^[3]

překlady

švec opravující obnošené boty
- latina: renovator sotularium m
- němčina: Refler m

synonyma

(zastarale) příštipkář, flekýř, prták, vetešník,^[3] švec vetešní

antonyma

(švec vyrábějící nové boty) (zastarale) noviník, novinník, novětník, novotník, novodělník, novědlník, novák

poznámky

↑ Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2021-01-12]. Heslo refléř.
↑ FAJKMAJER, Karl. Skizzen aus Alt-Wien. Wien und Leipzig : Verlag Von Gerlach Und Wiedling, 1914. 77 s. Dostupné online. Kapitola Die Refler, s. 20.
↑ ^3,0 ^3,1 VORÁLKOVÁ, Monika. Vybrané české názvy řemeselse zaměřením na jejich etymologický původ. Brno, 2014 [cit. 2021-01-12]. 71 s. Magisterská. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Helena Karlíková. s. 22-23. . Dostupné online.

[1] Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2021-01-12]. Heslo refléř.

[2] FAJKMAJER, Karl. Skizzen aus Alt-Wien. Wien und Leipzig : Verlag Von Gerlach Und Wiedling, 1914. 77 s. Dostupné online. Kapitola Die Refler, s. 20.

[voralkova-3] 3,0 ^3,1 VORÁLKOVÁ, Monika. Vybrané české názvy řemeselse zaměřením na jejich etymologický původ. Brno, 2014 [cit. 2021-01-12]. 71 s. Magisterská. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Helena Karlíková. s. 22-23. . Dostupné online.

[1]

[2]

[3]