sebeúcta
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [ˈsɛbɛˌuːt͡sta]
dělení
[editovat]- se-be-úcta
etymologie
[editovat]Nepravá složenina tvaru zvratného zájmena se, zastupujícího původce i cíl děje, a podstatného jména úcta.
podstatné jméno
[editovat]- rod ženský
skloňování
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | sebeúcta | sebeúcty |
| genitiv | sebeúcty | sebeúct |
| dativ | sebeúctě | sebeúctám |
| akuzativ | sebeúctu | sebeúcty |
| vokativ | sebeúcto | sebeúcty |
| lokál | sebeúctě | sebeúctách |
| instrumentál | sebeúctou | sebeúctami |
význam
[editovat]překlady
[editovat]- úcta k sobě samému
- angličtina: self-respect, self-esteem
- dánština: selvrespekt
- němčina: Selbstachtung ž
- norština: selvaktelse m
- polština: poczucie godności osobistej
- portugalština: autoestima
- řečtina: αυτοεκτίμηση
- slovenština: sebaúcta ž
- turečtina: öysaygı