Přeskočit na obsah

shlídnout

Z Wikislovníku

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]
  • IPA: [sxliːdnɔʊ̯t], [zɦliːdnɔʊ̯t][1]

homofony

[editovat]

varianty

[editovat]

dělení

[editovat]
  • shlíd-nout

sloveso

[editovat]
  • tranzitivní
  • dokonavé

časování

[editovat]
Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
budoucí čas shlídnu shlídneš shlídne shlídneme shlídnete shlídnou
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
shlídni shlídněme shlídněte
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné shlídnul / shlídl shlídnula / shlídla shlídnulo / shlídlo shlídnuli / shlídli shlídnuly / shlídly shlídnula / shlídla
trpné shlídnut shlídnuta shlídnuto shlídnuti shlídnuty shlídnuta
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
minulý shlídnuv shlídnuvši shlídnuvše

význam

[editovat]
  1. podívat se dolů (na někoho, něco, do něčeho)
    • Shlídl z kraje skály do údolí. Shlídl z věže na hloučky lidí na náměstí.

související

[editovat]

poznámky

[editovat]
  1. Skupina sh má dvě varianty spisovné výslovnosti: [-sx-] a [-zɦ-]. V případě první možnosti se uplatňuje tzv. postupná spodoba, kdy se písmeno h vyslovuje nezněle podle předcházejícího s; tato výslovnost je tradičně obvyklejší v Čechách. Ve druhém případě, běžnějším na Moravě, výslovnost určuje tzv. spodoba zpětná, při níž naopak písmeno s je vyslovováno zněle podle následujícího h. Viz Čeština všední i nevšední. Redakce Jaroslav Kuchař, Slavomír Utěšený. Praha : Academia, 1972. Kapitola Tož na schledanou!, s. 31.