službukonající

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [slʊʒbʊkɔnajiːt͡siː]

dělení[editovat]

  • služ-bu-ko-na-jí-cí

přídavné jméno[editovat]

  • měkké

skloňování[editovat]

Číslo singulár plurál
Rod mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední
nominativ službukonající službukonající službukonající službukonající službukonající službukonající službukonající službukonající
genitiv službukonajícího službukonajícího službukonající službukonajícího službukonajících službukonajících službukonajících službukonajících
dativ službukonajícímu službukonajícímu službukonající službukonajícímu službukonajícím službukonajícím službukonajícím službukonajícím
akuzativ službukonajícího službukonající službukonající službukonající službukonající službukonající službukonající službukonající
vokativ službukonající službukonající službukonající službukonající službukonající službukonající službukonající službukonající
lokál službukonajícím službukonajícím službukonající službukonajícím službukonajících službukonajících službukonajících službukonajících
instrumentál službukonajícím službukonajícím službukonající službukonajícím službukonajícími službukonajícími službukonajícími službukonajícími

význam[editovat]

  1. související s tím, kdo koná službu
    • Ve francouzské restauraci hraje neustále personál na hosty přesilovku a nahoře v baru se většinou opíjejí jen členové kapely se službukonajícím fízlem.[1]

poznámky[editovat]

  1. VANĚČEK, František. Deník chartisty aneb Stalo se v kraji zvykem. 1. vyd. Praha : Primus, 1990. 133 s. ISBN 80-900078-0-5. S. 15.