smrkáč
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [ˈsmr̩.kaːt͡ʃ]
dělení
[editovat]- smr-káč
podstatné jméno
[editovat]- rod mužský životný
skloňování
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | smrkáč | smrkáči |
| genitiv | smrkáče | smrkáčů |
| dativ | smrkáči / smrkáčovi | smrkáčům |
| akuzativ | smrkáče | smrkáče |
| vokativ | usmrkanče | smrkáči |
| lokál | smrkáči / smrkáčovi | smrkáčích |
| instrumentál | smrkáčem | smrkáči |
význam
[editovat]- (hanlivě) malé dítě nebo mladý muž, který se chová jako malé dítě
- „Vždyť je to spoušť,“ vyhrkl prudce děda Janeček. „Tuhle koukám, jeden takový smrkáč čmalíkuje hlinkou na stěnu jeskyně podobu bizona. Já mu dal pohlavek, …“[1]
- (lidově) hřib smrkový[2]
- V lesích najdete hřiby dubové, ale na smrkáče už nenarazíte. Jsou místa, kde je úplně pusto.[3]
- (expresivně, zřídka) kapesník
- Vyprázdnil kapsy na stůl. – Tady máš smrkáč, řekl.[4]
synonyma
[editovat]překlady
[editovat]- houba
- kapesník
související
[editovat]poznámky
[editovat]- ↑ Karel Čapek: Kniha apokryfů, O úpadku doby
- ↑ BioLib. Český Podnikatelský Servis, 1999-dosud, [cit. 2023-03-29]. Heslo hřib smrkový.
- ↑ V kraji vypukla houbařská mánie, lesníkům ale překážejí odstavená auta, iDNES.cz, 2020-09-24
- ↑ James Joyce: Odysseus (překl. Aloys Skoumal)