spacerowicz

polština

výslovnost

• IPA: [ˌspat͡sɛˈrɔvʲit͡ʃ]

podstatné jméno

• rod mužský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	spacerowicz	spacerowicze
genitiv	spacerowicza	spacerowiczów
dativ	spacerowiczowi	spacerowiczom
akuzativ	spacerowicza	spacerowicze
instrumentál	spacerowiczem	spacerowiczami
lokál	spacerowiczu	spacerowiczach
vokativ	spacerowiczu	spacerowicze

význam

1. někdo, kdo se prochází, člověk na procházce
   • Ciało młodej dziewczyny odkryli zszokowani spacerowicze w parku w Gdańsku Brzeźnie. – Tělo mladé dívky objevili šokovaní kolemjdoucí v parku v Gdaňském Brzeznu.

související

• spacerowanie
• spacerować
• spacerówka
• spacerowy
• spacer