spoluzvučka

čeština

výslovnost

• IPA: [spɔlʊzvʊt͡ʃka]

etymologie

Vytvořil v druhé polovině XVII.století purista a básník V. J. Rosa podle německého Mitlaut, příp. i starořeckého σύμφωνον (symfónon) ve svém spise „Čechořečnost“.

varianty

• spoluzwučka

podstatné jméno

• rod ženský

význam

1. (archaicky) souhláska
   • We křen, kmen, rmen, plen, oplen, plech, břeh, šnek jest e též z té přjčiny nehnutedlno, protože před njm dwě spoluzwučky stojg.

synonyma

1. souzvučka / souzwučka

antonyma

1. samozvučka / samozwučka

související

• dvozvučka
• souzvuk
• zvuk