starousedlík

čeština

výslovnost

• IPA: [starɔʊsɛdliːk]

dělení

• sta-ro-use-d-lík

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	starousedlík	starousedlíci
genitiv	starousedlíka	starousedlíků
dativ	starousedlíku / starousedlíkovi	starousedlíkům
akuzativ	starousedlíka	starousedlíky
vokativ	starousedlíku	starousedlíci
lokál	starousedlíku / starousedlíkovi	starousedlících
instrumentál	starousedlíkem	starousedlíky

význam

1. člověk, který se trvale usídlil v určitém místě před dlouhou dobou
   • Příčiny hlavně tkvěly v etnické či náboženské příslušnosti leckdy silně promíšených území a ve vysoké koncentraci menšin se starousedlíky, které se najednou ocitly mimo mateřské státy.

překlady

1. člověk

   • angličtina: autochthon
   • francouzština: ancien m
   • němčina: Alteingesessener m

antonyma

1. novousedlík

související

• starousedlíkův
• starousedlice
• starousedlický
• starousedlictví
• starousedlý
• usedlík