starozákoník

čeština

výslovnost

• IPA: [starɔzaːkɔɲiːk]

dělení

• sta-ro-zá-ko-ník

etymologie

Odvozeno od Starý zákon.

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	starozákoník	starozákoníci
genitiv	starozákoníka	starozákoníků
dativ	starozákoníku / starozákoníkovi	starozákoníkům
akuzativ	starozákoníka	starozákoníky
vokativ	starozákoníku	starozákoníci
lokál	starozákoníku / starozákoníkovi	starozákonících
instrumentál	starozákoníkem	starozákoníky

význam

1. odborník na Starý zákon
   • Před takovým úkolem stáli i dva evangeličtí starozákoníci – Jan Heller a Martin Prudký, autoři publikace Obtížné oddíly knih Mojžíšových, kterou nedávno vydalo Karmelitánské nakladatelství v edici Biblistika.

překlady

1. • němčina: Alttestamentler m

související

• zákoník
• novozákoník