suo
finština[editovat]
výslovnost[editovat]
dělení[editovat]
- suo
podstatné jméno[editovat]
etymologie[editovat]
Původ slova je neznámý, nicméně se jeho obdoba vyskytuje ve všech baltofinských jazycích, např. karelské suo, livonské sūo, votské suo/soo, estonské soo a vepské so. U ostatních uralských jazyků lze najít tato slova se změnou s→t, obvykle s významem jiných vodních ploch jako malá jezera, rybníky, aj. Příkladem může být udmurtské ty, maďarské tó („jezero“), něnské tō a selkupské tú/to. Z hlediska historické fonologie však tento vývoj nebyl uznán.[1]
skloňování[editovat]
skloňování podle vzoru suo | ||
---|---|---|
Substantivum | singulár | plurál |
nominativ | suo | suot |
genitiv | suon | soiden soitten |
akuzativ | suon suo |
suot |
partitiv | suota | soita |
essiv | suona | soina |
translativ | suoksi | soiksi |
inessiv | suossa | soissa |
elativ | suosta | soista |
illativ | suohon | soihin |
adessiv | suolla | soilla |
ablativ | suolta | soilta |
allativ | suolle | soille |
abessiv | suotta | soitta |
komitativ | — | soine |
instruktiv | — | soin |
význam[editovat]
související[editovat]
sloveso[editovat]
význam[editovat]
- třetí osoba singuláru přítomného času od slova suoda
- druhá osoba singuláru imperativu od slova suoda
latina[editovat]
výslovnost[editovat]
- IPA: [ˈsʊ.ɔː]
varianty[editovat]
- suō, SVO
zájmeno[editovat]
- přivlastňovací zvratné
význam[editovat]
- dativ a ablativ jednotného čísla zájmena suus — svým, svému, svém
sloveso[editovat]
význam[editovat]
- první osoba čísla jednotného indikativu přítomného času aktiva slovesa suĕre — šiju, šiji
karelština[editovat]
dělení[editovat]
- suo
etymologie[editovat]
Původ slova je neznámý, nicméně se jeho obdoba vyskytuje ve všech baltofinských jazycích, např. finské suo, livonské sūo, votské suo/soo, estonské soo a vepské so. U ostatních uralských jazyků lze najít tato slova se změnou s→t, obvykle s významem jiných vodních ploch jako malá jezera, rybníky, aj. Příkladem může být udmurtské ty, maďarské tó („jezero“), něnské tō a selkupské tú/to. Z hlediska historické fonologie však tento vývoj nebyl uznán.[1]
podstatné jméno[editovat]
význam[editovat]
votština[editovat]
dělení[editovat]
- suo
etymologie[editovat]
Původ slova je neznámý, nicméně se jeho obdoba vyskytuje ve všech baltofinských jazycích, např. finské suo (taktéž karelsky), livonské sūo, estonské soo a vepské so. U ostatních uralských jazyků lze najít tato slova se změnou s→t, obvykle s významem jiných vodních ploch jako malá jezera, rybníky, aj. Příkladem může být udmurtské ty, maďarské tó („jezero“), něnské tō a selkupské tú/to. Z hlediska historické fonologie však tento vývoj nebyl uznán.[1]