supozice

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [sʊpɔzɪt͡sɛ]

dělení[editovat]

  • su-po-zi-ce

podstatné jméno[editovat]

  • rod ženský

skloňování[editovat]

pád \ číslo singulár plurál
nominativ supozice supozice
genitiv supozice supozic
dativ supozici supozicím
akuzativ supozici supozice
vokativ supozice supozice
lokál supozici supozicích
instrumentál supozicí supozicemi

význam[editovat]

  1. (řidčeji, knižně) podmíněný návrh
  2. předpoklad
  3. (v logice) forma použití termínů ve výrocích, prostřednictvím níž se určité jazykové formě přiřkne dané množství možných významů[1]
    • Neumožňuje analyzovat zmiňování funkcí, vlastností a vztahů, tedy neumožňuje analyzovat rozdíl mezi užitím výrazu v supozici de dicto a de re.

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. KRAUS, Jiří, a kol. Nový akademický slovník cizích slov A–Ž. 1. vyd. Praha : Academia, 2005. 879 s. ISBN 80-200-1351-2. Heslo „supozice“, s. 760.