taluta
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [ˈta.lʊ.ta]
dělení
[editovat]- ta-lu-ta
etymologie
[editovat]Vychází z francouzského talute, talus (svah), to z latinského talus.[1]
Jedná se o nářeční slovo, obvykle označované za jihočeské. Vyskytuje se převážně na pravém břehu Vltavy, na jihu je areál ohraničený Českými Budějovicemi, dále se vyskytuje na Třeboňsku, Jindřichohradecku, Soběslavsku, Táborsku, Pelhřimovsku a mimo tento areál pak na Benešovsku.[2][3]
varianty
[editovat]podstatné jméno
[editovat]- rod ženský
skloňování
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | taluta | taluty |
| genitiv | taluty | talut |
| dativ | talutě | talutám |
| akuzativ | talutu | taluty |
| vokativ | taluto | taluty |
| lokál | talutě | talutách |
| instrumentál | talutou | talutami |
význam
[editovat]synonyma
[editovat]- (neutrálně) škarpa, strouha, příkop, (nářečně) pangejt, rygol, stoka, příkopa, křípopa, kříkopa, járek, zákop, taras, šreka, vodotok
související
[editovat]poznámky
[editovat]- ↑ MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 5. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 866 s. Fotoreprint 3. vyd. z roku 1971. ISBN 978-80-7422-048-7. Heslo „taluta“, s. 635.
- ↑ RUBÍN, Antonín. Lokáč a taluta. Naše řeč, 1974, roč. 57, čís. 3, s. 165-167. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
- ↑ Český jazykový atlas. Díl 2. Praha : Academia, 1997. ISBN 80-200-0574-9. Heslo „příkop u cesty“.