silnice

čeština

výslovnost

IPA: [sɪlɲɪt͡sɛ]
silnice^{? • info}

dělení

sil-ni-ce

etymologie

Poprvé doloženo v zápisu z roku 1389. Vzniklo zkrácením staršího spojení „silná cesta“; zde význam adjektiva silný není zcela zřejmý. Mohlo se jednat o cestu lépe zpevněnou, nebo o cestu více používanou (srovnej tehdejší význam síla — množství).^[1]

varianty

(nářečně) silnica, selnice, selnica, slnice, silnic, silníce

podstatné jméno

rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	silnice	silnice
genitiv	silnice	silnic
dativ	silnici	silnicím
akuzativ	silnici	silnice
vokativ	silnice	silnice
lokál	silnici	silnicích
instrumentál	silnicí	silnicemi

význam

pozemní komunikace se zpevněným povrchem určená pro automobilovou dopravu
- Provoz na silnici byl tak hustý, že se vytvořila zácpa.

synonyma

cesta; (nářečně) hradská, hučnice, šoseja, císarka, valcůvka^[2]

překlady

pozemní komunikace
- angličtina: road
- dánština: vej c
- esperanto: vojo
- finština: tie
- francouzština: route ž
- hornolužická srbština: dróha ž
- italština: strada ž
- japonština: 道路
- němčina: Straße ž
- polština: droga ž
- ruština: дорога ž
- řečtina: δρόμος m
- slovenština: hradská ž
- španělština: carretera ž

související

poznámky

Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2013-06-12]. Heslo silnice.

↑ K. Š.. Silnice. Naše řeč, 1920, roč. 4, čís. 3, s. 152–157. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
↑ Český jazykový atlas. Díl 2. Praha : Academia, 1997. ISBN 80-200-0574-9. Heslo „silnice“, s. 328–331.

externí odkazy

Článek Silnice ve Wikipedii
Téma Silnice ve Wikicitátech

[1] K. Š.. Silnice. Naše řeč, 1920, roč. 4, čís. 3, s. 152–157. Dostupné online. ISSN 0027-8203.

[ČJA-2] Český jazykový atlas. Díl 2. Praha : Academia, 1997. ISBN 80-200-0574-9. Heslo „silnice“, s. 328–331.

[1]

[2]