tekouc

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈtɛkɔʊ̯ts]

sloveso

• intranzitivní
• nedokonavé

význam

1. (archaicky, knižně, zastarale) jednotné číslo rodu ženského přechodníku přítomného slovesa téci / téct
   • Byla to princezna, stojící před vraty. — Avšak pro Bůh! jak vypadala od deště a po bouři. Voda jí tekla s vlasů a šatů, tekouc do střevíců jejích, vytekši opět špičkami, při tom pravila, že jest skutečná princezna.
   • Na levém břehu má Divoká Orlice, tekouc těsně při úpatí Bystřických hor, poměrně málo přítokův a z těch pozoruhodny jsou: Pohraniční potok (Grenzbach), jenž vzniká u vesnice Rotflössel, teče na sev.-záp. a ústí pod Bratršovicemi; Orlička, temenící se nad Českými Petrovicemi

synonyma

1. (neutrálně) tečíc

související

• netekouc
• teka
• vytekši
• tekouce
• přetekši
• tekoucí