tlučhuba

čeština

výslovnost

• IPA: [tlʊt͡ʃɦʊba]

dělení

• tluč-hu-ba

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	tlučhuba	tlučhubové
genitiv	tlučhuby	tlučhubů
dativ	tlučhubovi	tlučhubům
akuzativ	tlučhubu	tlučhuby
vokativ	tlučhubo	tlučhubové
lokál	tlučhubovi	tlučhubech
instrumentál	tlučhubou	tlučhuby

význam

1. (v obecném jazyce, expresivně) ten, kdo o něčem (jen) mluví (a zpravidla skutek utek)
   • Hanz je hrozný tlučhuba, tu podlahu nikdy nepoloží.

překlady

1. • angličtina: windbag, big mouth, loudmouth, blowhard

synonyma

1. mluvka, žvanil, tlachal, brepta, kecal

související

• tlučhubův