tuin

nizozemština

výslovnost

• IPA: [tœy̯n]  tuin^{? • info}

etymologie

Přes staroholandštinu z předpokládaného pragermánského **tūną, doslova "něco ohrazeného", které je zřejmě prakeltského původu. Takto příbuzné např. s německým Zaun, anglickým town, českým týn nebo ruským тын. Vzdáleněji pak souvisí s anglickým down.

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	tuin	tuinen

význam

1. zahrada

související

• tuinier
• tuinhuis
• tuinder
• tuindekoratie
• dierentuin
• kinderspeeltuin
• lusttuin
• achtertuin
• voortuin
• tuinavfal
• tuinfluiter