tumpachový

čeština

výslovnost

• IPA: [tʊmpaxɔviː]

dělení

• tum-pa-cho-vý

etymologie

Ve významu „zmatený“ pravděpodobně není odvozen od slova tombakový, tompachový, avšak ze středohornoněmeckého tumphaft, odkud i německé dumpf — „tupý, omezený“ (člověk).

přídavné jméno

• tvrdé

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	tumpachový	tumpachový	tumpachová	tumpachové	tumpachoví	tumpachové	tumpachové	tumpachová
genitiv	tumpachového	tumpachového	tumpachové	tumpachového	tumpachových	tumpachových	tumpachových	tumpachových
dativ	tumpachovému	tumpachovému	tumpachové	tumpachovému	tumpachovým	tumpachovým	tumpachovým	tumpachovým
akuzativ	tumpachového	tumpachový	tumpachovou	tumpachové	tumpachové	tumpachové	tumpachové	tumpachová
vokativ	tumpachový	tumpachový	tumpachová	tumpachové	tumpachoví	tumpachové	tumpachové	tumpachová
lokál	tumpachovém	tumpachovém	tumpachové	tumpachovém	tumpachových	tumpachových	tumpachových	tumpachových
instrumentál	tumpachovým	tumpachovým	tumpachovou	tumpachovým	tumpachovými	tumpachovými	tumpachovými	tumpachovými

stupňování

stupeň	tvar
pozitiv	tumpachový
komparativ	tumpachovější
superlativ	nejtumpachovější

význam

1. (zastarale, v obecném jazyce) tombakový
   • Hlavní vlastnost každých pravých papírových peněz musí býti jistota, neboť bez jistoty jest papírový peníz tolik co tumpachový neb mosazný dukát, totiž vlastně falešný, nic více než kus potištěného papíru.
2. (v obecném jazyce, expresivně) zmatený, popletený, hloupý, tupý
   • „Už jsem celý tumpachový nad svatými těmito pravdami víry velebníčkovy!“ zvolal Toman a rozčileně poposedával na židli sem tam.

související

• tumpach
• tombak

poznámky

• Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2013-07-25]. Heslo tumpachový.