ukájení

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈʔʊ.kaː.jɛ.ɲiː]

dělení

• uká-je-ní

varianty

• ukojování
• (neiterativně) ukojení

etymologie

Odvozením od ukájet.

podstatné jméno

• rod střední
• verbální substantivum

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	ukájení	ukájení
genitiv	ukájení	ukájení
dativ	ukájení	ukájením
akuzativ	ukájení	ukájení
vokativ	ukájení	ukájení
lokál	ukájení	ukájeních
instrumentál	ukájením	ukájeními

význam

1. tišení touhy, pudu, chtíče, nutkání apod.

překlady

1. tišení pudu

   • angličtina: satisfying
   • francouzština: satisfaction ž

synonyma

1. uspokojování, tišení, utišování, uklidňování, mírnění, zmírňování, konejšení, upokojování, utěšování

související

• sebeukájení
• ukájení se
• ukájet (se)